Učebnice není bible

Nová. Jako nová. Politá. Popsaná. Natržená. Poškozená. Odepsaná a vyřazená. Rozdaná nebo vybraná. Zapomenutá. Kniha knih. Učebnice. Jenže učebnice není bible…

Rok vydání: 1995. Nezdá se to tak dávno, dokud si to nespočítáte. Když tuhle učebnici vyplivla tiskárna, Vaši žáci pravděpodobně ještě houbařili někde v temném lese. Můžeme se dojímat, že jsme se ze stejného titulu učili ještě my. Ale mnohem lepší je udělat si letmý rozhled a svobodně se rozhodnout, jak se s tématem učebnice vypořádat…

Jsou učebnice povinné?

Dnes mají školy volnou ruku v jejich nákupu. K učebnicím blíže hovoří § 27 Školského zákona. V něm se praví, že školní učebnice má mít doložku MŠMT, že můžeme při výuce používat i další učebnice a učební texty (i ty bez doložky), pokud splňují určité podmínky, a že o použití učebnic a učebních textů rozhoduje ředitel školy.

Děti na ně mají ze zákona nárok zdarma už od roku 1960. Druháci a starší žáci ZŠ je mají zapůjčené, prvňáčci dostávají tzv. pracovní učebnice, do kterých píšou a které škole už nevrací.

Jak učebnice vybrat?

Dnes je na trhu nespočet učebnic různých autorů a nakladatelství a je jen na škole a jejím vedení, pro který titul se rozhodne. Stále běžnější je varianta, že má škola v zásobě pro jeden předmět do jednoho ročníku dva i více titulů, z nichž si učitel může vybrat tu učebnici, která vyhovuje jeho stylu práce, případně je ve výuce vhodně kombinovat. Rozhodně to ale není pravidlem.

Udělejte si představu o tom, co trh nabízí. K dispozici jsou papírové i elektronické tituly, jedno i vícedílné, často navázané na pracovní sešity. Barevné i černobílé, některé s licencí na kopírování pro třídu. (O kopírování učebnic podrobněji viz § 37 Autorského zákona.)
Ideální varianta je zakoupit do učitelské knihovny několik různých titulů. A nebo strávit odpoledne v knihkupectví. Pomoci mohou i reference ostatních učitelů, ale tady bych byla opatrná. Každému vyhovuje něco jiného a na učebnici, na kterou má jeden zlost, druhý obvykle nedá dopustit…

Nosit nebo nenosit?

Prošla jsem několika typy škol a na každé z nich to fungovalo jinak. Obecně to ale vypadá tak, že žáci na konci školního roku nebo na začátku nového vyfasují kupičku učebnic, kterou si podle pravidel podepíší, obalí a odnesou domů, aby je pak podle stanoveného rozvrhu vkládali do aktovek a nosili jako pomůcku do konkrétních hodin. Dá se to ale dělat i jinak.

Některé paní učitelky dětem učebnice na začátku roku rozdají, ale děti je do školy nosit nemusí. Buď proto, že mají ve škole učebnic dostatek a mohou si dovolit komfort 2 výtisků na žáka, nebo mají ve škole k dispozici jinou řadu učebnic, kterou využívají (často aplikované např. u čítanek), případně v hodinách žáci s učebnicí vůbec nepracují.

Jinde je zase zvykem, že děti nechávají učebnice ve škole a domů je nosí jen výjimečně, např. když z nich paní učitelka zadá domácí úkol. (Nechávat je můžete přímo v lavici, ale klidně i ve skříni, z níž je vyndáte jen v případě potřeby.)

Až budete promýšlet, jaký systém Vám bude vyhovovat, myslete hlavně na děti. Své rozhodnutí dobře komunikujte s žáky i s jejich rodiči. Potřebují vědět CO A Z JAKÝCH MATERIÁLŮ se mají učit. Záleží jen na učiteli, jak často a zda vůbec bude žák s učebnicí v hodinách pracovat a zda si ji má či nemusí nosit domů. Víme přece, jaká nálož pak na jednoho prťavého školáka uvnitř jeho aktovky čeká.

Musím učit všechna témata, která učebnice nabízí?

Učebnice není bible. Každý autor ji zpracovává po svém (ale řídí se obecnými zásadami, které ukládá Školský zákon). To zásadní – tedy CO UČIT – totiž nenajdete v učebnici, ale v dokumentu, který se jmenuje ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Ten obsahuje část UČEBNÍ OSNOVY, kam si škola definuje své vlastní „školní výstupy“, tedy to, co má žák na konci daného období či třídy umět. Pokud je v něm psáno, že žák na konci 1. ročníku píše v sedě na gymnastickém míči se zavázanýma očima vázaným písmem autorské básně, je to závazné a dává to učiteli jasné informace o tom, na co má své žáky připravit – co je má učit.

Úplně klidně se může stát, že ŠVP říká, že má žák na konci 3. třídy znázornit a popsat jednoduchý potravní řetězec ekosystému lesa, ale v učebnici, kterou máte k dispozici, se nepíše ani o potravních řetězcích, ani o ekosystémech, dokonce ani o lese.

Učitel je garantem toho, jaké učení ve třídě dětem nabízí, měl by mít tedy i zásobárnu zdrojů informací, z níž bude do své výuky čerpat. Mít k dispozici tituly učebnic různých nakladatelství, pracovat s autentickými texty z knih, časopisů, z novin, z důvěryhodných internetových zdrojů atd. A teprve na základě stanovených cílů učení (CO SE MAJÍ DĚTI NAUČIT) a aktivit, které pro ně chystá (JAK A SE TO MAJÍ NAUČIT) vybírat ty zdroje informací (Z ČEHO SE TO MAJÍ NAUČIT), které nejlépe odpovídají záměru hodiny. A je jedině dobře, když mají děti možnost pracovat s různými zdroji, ne jen s jednou učebnicí po celý školní rok.

Jde učit bez učebnice?

Určitě jde, jen to na sebe navazuje jisté potřeby. Jednou z nich je dobře zpracovaný TEMATICKÝ PLÁN, který mi říká CO MÁM UČIT, případně CO MAJÍ ŽÁCI UMĚT. A další důležitou podmínkou je mít k dispozici jiné zdroje informací (zmiňované knihy, časopisy, videa atd.).

Někdy to může být dokonce výhoda. To když si řeknete, že Vám nedává smysl učit děti ve vlastivědě poledníky a rovnoběžky v dubnu ve 4. třídě a podnebné pásy až v květnu v 5. třídě. Že byste si ta témata rádi propojili. Pokud to umožní Vaše ŠVP (což se dá zařídit např. tím, že máte stanovené výstupy pro určitá období – např. 4. a 5. třída – společně, nikoliv odděleně po ročnících), dejte se do toho (případně upravte ŠVP).

V začátcích svého učení jsem byla moc ráda, že mám učebnici, někdy mi pomáhala i metodika, řešení k pracovnímu sešitu atd. Postupem času, když jsem získávala jistotu, jsem nejdřív opustila metodiky a učebnice a nakonec i většinu pracovních sešitů. Hledám zajímavé texty, inspiruju se v knihách i na webu, dám na doporučení dětí, rodičů i kolegů. Věnuju tomu čas, ale věřím, že to má smysl.

Rebelie? Proč ne..?

Učebnice je dobrý pomocník. Ale nenechte se jím svázat. Přeskakujte stránky. Některé téma vytunelujte a jiné letmo přejděte. Aneb jak praví oceněný a slavný kolega Slávek Hora, nikde není napsáno, jak podrobně máme učivo probírat. (Ono nakonec není povinné ani to učivo. Jen to, co mají děti umět…)

Čerpejte inspiraci z jiných titulů. Vytvořte si učitelskou knihovnu s různými druhy učebnic od různých nakladatelství.

A nezapomeňte na autentično. Úryvky z knih, články z časopisů, z novin, komiksy, videa (třeba z webu iVysílání), rozhovory a další autentické zdroje mohou do Vašich hodin přivát i svěží vítr z hor.

A nebo si nějakou učebnici napište. 😉 Tvoření zdar a hodně radosti do práce s učebnicemi i bez nich přeje

Pančelka Pavlína