„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok,“ pravil údajně Václav Havel. Přemýšlím-li nad tím doslova, nacházím v tom „tradiční“ českou školu (která za děti obvykle řeší kdeco) i tu „svobodnou“, jejíž návštěvu mám zarytou kdesi hluboko v sobě…

„Učíme se pro školu, ne pro život,“ pravil prý kdysi muž jménem Seneca. Je-li to pravda, je ten výrok starý víc než 2 000 let a my jsme mu ve škole zhruba 2 000 km vzdálení. Tedy jak ve které. Jsou školy, kde se na školu neberou ohledy…

„Škola je místo určené pro učení,“ uvádí Wikipedie. Takové „místo pro učení“ může vypadat všelijak. Necháte-li několik kolemjdoucích nakreslit školu, obrázky asi budou podobné. Třídy, lavice, tabule. Existují ale děti, které by nakreslily něco jiného. Něco úplně jiného…