Sám – dvojice – skupina
Jeden ze základních principů, které v hodině využíváme, se jmenuje SÁM – DVOJICE – SKUPINA. Přinesl ho do učitelského života certifikovaný program RWCT.
Řadu úkolů začínáme tím, že na nich děti pracují samostatně. Přemýšlím, co vím nebo si myslím, že vím o daném tématu. Nahlížím na úkol skrze své vlastní zkušenosti. Mapuju, co mě k tomu napadá. Vybavuji si. Brainstormuji. Zapisuji.
Introvertům vyhovuje, extroverty přibrzdí.
Po chvíli je čas jít do dvojic (nebo do trojic). Konzultujeme, kontrolujeme si, sdílíme, pomáháme si. Doplňujeme, vysvětlujeme, hledáme (třeba i v učebnici nebo v sešitě).
Všechny opravy a doplnění píšeme zeleně. To abychom později poznali, co jsme věděl/a sama a co pak s dopomocí.
Protože už je to pro děti rutina (protože jsem je to už naučila, můžu v téhle fázi v roli vyučující/ho mít volné ruce. Aktivita je na dětech a já mám prostor věnovat se těm, kteří to potřebují, případně se zaměřit jen na někoho, abych zjistila, co se ve dvojici odehrává a jak děti přemýšlejí.
Následuje společná práce, vysvětlujeme si a doplňujeme společně. Klademe otázky a odpovídáme.
Model sám – dvojice – skupina dává příležitost každému, aby se zapojil. Pomáhá v rozvoji sebeřízení. Děti se ten systém práce musí naučit, aby ho zvládaly samostatně. A k tomu je potřeba na něj zaměřit pozornost. Otočit se za svou prací a pojmenovat si, co se mi už daří a na čem potřebuji dál pracovat. Zvědomit si, která fáze je pro koho nejpříjemnější. Kdy se nejvíc učím. A jak na tom pracovat promyšleně a vědomě.
