Nasviť slona, bejby, aneb 5 tipů proti EDUsplínu

Doba covidová, zdá se, pomohla odkrýt něco, co tu s námi bylo už dřív, jen jsme o tom tak moc nemluvili. Jsou to naše obavy. Mnohdy to nejsou jen obavy. Možná spíš Obavy. Nebo OBAVY. Rozumíte. Něco velkého, plíživého, co se pokoutně zjeví v momentě, kdy nám naše vlastní mysl nabídne otázku „Jsem tak dobrý jako oni?“. Fenomén, který nasvicuje Instagram v roli osobních životů se nám vyjevil v tom pracovním. Rejdí v našich hlavách a usadil se nám na hrudi. Jeho objetí je chladné a nebezpečně se utahuje.

Tahle práce není soutěž. Aspoň by neměla být. Nejde o to zjistit, kdo to dělá nejlíp, protože kdykoliv vezmete do ruky baterku, abyste nasvítili slona s názvem SKVĚLÝ UČITEL, je třeba myslet na to, že to, co vidíme, je jen malý kus toho, co je to doopravdy. Vždycky. 

Máte-li to podobně a vkrádají-li se Vám do mysli věty typu „Jak to, že to ostatní tak skvěle zvládají a mně z toho praská hlava, puká srdce a dřevění nohy?“ potřebuju Vás uklidnit. Potřebuju uklidnit sebe. Pojďme se přestat obviňovat z toho, že NEJSME DOKONALÍ. Že naše hodiny nejsou tak skvělé. Že ve třídách nenecháváme ještě větší kus sebe sama. Že jim nedáváme dost. Není to pravda. 

Dělejme věci tak nejlíp, jak MŮŽEME. Ne hůř. A ani NE LÍP.
Možná, že ta z našeho pohledu nedokonalá hodina je přesně to, co děti zrovna potřebují.
Možná, že ta z našeho pohledu nedokonalá hodina by položila úžasem kolegy na lopatky.
Možná, že ta z našeho pohledu nedokonalá hodina nám nebo dětem otevře nový směr a pomůže nám objevit něco užitečného. 

Potřebujeme nedokonalé hodiny. Potřebujeme se učit v nich být, pracovat, reflektovat je, využívat je k dalším cestám.
Potřebujeme na sebe být HODNĚJŠÍ.

Protože tohle je ŽIVOT. Jeho dokonalost se dá objevit v každé nedokonalosti, kterou si uvědomíme. A jestli Vás tyhle ezoplky nezasáhly, nabídnu ještě něco. Protože už bylo na čase ZASTAVIT, abych se nerozpadla na kousky. Děti potřebují dobré učitele, ne jejich stíny, které si vyčítají, že nejsou tak dobří, jak by mohli nebo měli být.

Sebezáchovně tedy praktikuji následující:

1) Pravidlo MIN-MIN. (Je to něco jako WIN-WIN).  ⌛

Snažím se vybírat a připravovat aktivity do hodin tak, aby čas mé přípravy nepřevýšil čas realizace ve třídě. 
Vzpomeňme na slavné únikovky, které 3 dny chystáme, aby je oni za 20 minut rozlouskli. Říkám NE. 

2) SUPERVIZE nebo TERAPIE 👂

Našla jsem někoho, před kým s baterkou v ruce nasvicuji i ty temnosti, které mám v sobě. 
Je zdravé to pustit ven. Říct to nahlas. Slyšet se. Uvědomit si, jak nelaskavě nad sebou někdy přemýšlím. 
Je zdravé podívat se do zrcadla, když Vám ho odborník umí nastavit. 

3) SDÍLÍM A SNIŽUJU NÁROKY ✋

Co vytvořím, pošlu dál. Zásobuju kolegy tím, co vzniká. A oni zásobují mě. Šetří to práci. A pozor – DŮLEŽITÝ! Pracovní list nemusí být originál. Nemusí aspirovat na výherce ceny nejvydesignovanější pracovní list na světě. Někdy ani nemusí být můj. A někdy ani nemusí být. 

4) CHVÁLÍM SE 💜

Víc než dřív se snažím hledat to, co se povedlo, a zaměřovat pozornost právě na to. Na světlé skvrny. Na bílé vrány. Na „ono to pude“. Na cokoliv, co v nás vzbuzuje naději a podporuje pozitivní myšlení. A říkám si to nahlas.

5) PÍŠU TENHLE ČLÁNEK ✏️

Tohle je téma, nad kterým bádám dlouhý čas a které zraje jako nakládaný hermelín. Jenže to vypadá, že je zase třeba nechat éter vstřebat to, že není možné být dokonalý. Ani ty tváře, které známe z webinářů, konferencí a novinových článků nejsou dokonalé. Nemůžou být. Není to možné. Děje se to nám všem. Děláme chyby. Je to v pořádku. Pojďme je dělat dál…

UPOZORNĚNÍ

Tohle není text, který má vyzývat k flákání, nečinnosti, lenosti a liknavosti.
Tohle je text, který má vyzývat k SEBELÁSCE. 

Dělejme chyby. Zastavujme se a reflektujme to. Pracujme na nich. A když je opustíme, dělejme další.
A nastavme si hranice. Tak bezpečné a pevné, že za ně tu práci nepustíme. Ani večer, ani o víkendu…

obrázek via duhovakocka.cz