Mám kluka. Jenže spolu nechodíme…

Milí přátelé Pančelčina, 

dneska mám něco osobního a chci, abyste to o mně věděli. Mám kluka. Dost ho miluju. Jenže spolu nechodíme…

Jmenuje se Štefan a myslím, že i on mě má docela rád, i když mi to ještě neřekl. Určitě je to ale Láska. To holka pozná. A proč spolu nechodíme? On totiž ještě chodit neumí. 6. ledna bude mít 3 roky a kromě toho, že má milující tetu (to jako mě), má taky spinální svalovou atrofii. To je pěkně pitomá nemoc, se kterou se učíme žít. Nemoc, která mu zatím nedovolila chodit.

ALE! Nevzdali jsme to a makáme. Některý kluci choděj třikrát týdně do fitka, můj kluk válí podobně často na rehabilitacích. A maká. Dělá pokroky a my mu děsně fandíme. Jenže taková permanentka na rehabky je o dost jinde než permanentka do fitka. To létají vzduchem tisícovky. Třikrát týdně…

Budou Vánoce. Moc ráda bych svému klukovi pod stromeček nadělila permanentku na rehabilitace do dalších měsíců. Ale nezvládnu to sama. Proto ze srdce prosím o Vaši pomoc. 🙏  

Tohle je bláznivá výzva bláznivé učitelky, která se už dlouho snaží inspirovat od druhých a předávat to dál. Chcete-li udělat dobrý skutek, přispějte Štefánkovi na permanentku. Jak na to? Všechny informace najdete na webu www.SanceProStefanka.cz nebo využijte QR čtečku ve své mobilní bankovní aplikaci rovnou tady. 

Děkuju Vám, že nám pomáháte. Tehle dvouleťák je moje srdcovka. Je pro mě důležité, aby dostal svou Šanci. Abychom spolu jednou mohli chodit… 💙 

A na konec přidávám video, které jsem sestříhala na školním iPadu minulý týden v noci, když jsem přemýšlela, jak jeho mámě udělat radost. Je v něm rok práce, dřiny, slz a radostí. Abyste věděli, že si nevymýšlím.
P.S. Trochu jsem v něm kradla a volba byla jasná. Prolog zajistili borci z Vesničky a hudební ráz dodal Meky. Tímto je alespoň cituji a vysílám srdečné díky. 🙏