KDO JE PANČELKA

Autorka dnes…

Učí na 1. stupni základní školy Labyrinth v Brně, kde pracuje také jako interní mentor.
Kromě toho sbírá knihy, lektoruje, tvoří, sdílí a poslouchá hudbu Freddieho Mercuryho.

Pavlína Loňková
pancelcino@gmail.com,
facebook.com/pancelkapavlina

 

Začalo to někde tady…

Ale vlastně to začalo až někde tady…

Na Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity mě dohnala iluze. Tehdy byla statná, silná a nezvladatelná. Dnes je o mnoho útlejší. Za mou krátkou pedagogickou kariéru mi ji totiž kdekdo stačil obít o hlavu. 

Sběr učitelských zkušeností jsem zahájila na velké ostravské škole. Když mi jich naložili plný ranec, putovala jsem za město. Říkejme tomu „do světa“. Čím víc jsem se vzdalovala, tím menší škola mě pozvala dál. A tak jsem na cestě vstříc lepším zítřkům zažila mnohá dobrodružství i na malotřídce. Musela jsem cestovat a nakládat a vykládat krabice plné věcí, abych mohla potkat všechny ty zajímavé a inspirativní lidi. Kolegy, nadřízené, lektory, rodiče i děti.

Učení je hra. Mnohem víc mě začala bavit poté, co jsem se nechala okouzlit programem Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT), který jsem pod vedením Moniky Olšákové a Pavly Besedové absolvovala na jaře roku 2013. Ráda jsem využila nabídku pokračovat kurzem RWCT 2 a následně jsem se stala i členkou Klubu RWCT.

V podobném čase mi přišel pod ruku iPad. K technologiím jsem měla blízko vždycky a tak jsem se na pár let nechala očarovat dotykovými technologiemi. Touha sdílet a inspirovat se mě přivedla ke komunitě učitelů, kteří si říkají PEPOUŠi. PEPOUŠ je (tak, jak ho definovala zakladatelka Pavlína Hublová) „PEdagog POstižený Učitelským Šílenstvím“. A tak jsem měla to štěstí a potkala jsem Petru Boháčkovou, Slávka Horu, Lenku a Ivu z projektu iSEN, Jitku Rambouskovou a dlouhý seznam dalších zajímavých lidí. V mezičase své iPadové éry jsem v roce 2014 získala certifikát Apple Professional Development Trainer for Education, začala jsem lektorovat zavádění dotykových technologií do výuky, spolupracovala s Google Edu Group ČR a v rámci Výzvy 51 potkala stovky učitelů, kteří objevovali svět tabletů a technologií…

iPad mě přivedl do komunity lidí z iŠkolství, v roce 2014 jsme společně rozjížděli první letní školu, zaměřenou na práci s iPady ve vzdělávání. Ve stejném čase jsem ale vstoupila do čtenářského projektu Spirála, kde se mými učiteli stali lidé jako Hanka Košťálová, Ondřej Hausenblas, Miloš Šlapal, Jiřina Majerová, Květa Krüger a spousta dalších nesmírně zkušených lektorů a učitelů. A pak se to stalo! (Znáte tu krásnou knihu Ester Staré?) 

Propadla jsem čtenářství. Pohltil mě svět příběhů a oborových textů, který mi dosud díky divadlu, technologiím a absenci čtenářsky bláznivě zapálených Učitelů, které jsem na své cestě potkala, zůstával utajen. Úplně náhodou mi pak přišly do cesty i lapbooky. V roce 2015 jsem získala certifikát „externí mentor čtenářské gramotnosti“, od roku 2017 jsem certifikovanou učitelkou RWCT. Po Spirále přišel další mentorský projekt, spolupráce s Pomáháme školám k úspěchu, nabídky lektorovat rozvoj čtenářské gramotnosti (taky čtení ve vlastivědě a dalších odborných předmětech), práci s lapbooky nebo formativní hodnocení. A v knihovně mi za tu dobu přibyla spousta nádherných knih.

Mou cestu po severomoravských školách zásadně protla spolupráce s kolegyní a kamarádkou Jiřkou Hrbáčovou (moc rády spolu lektorujeme) na škole v Háji ve Slezsku (kde nám pan ředitel nabídl Svobodu) a pomoc a podpora naší mentorky Leonky Mechúrové. Až jednou zazvonil telefon, ozvalo se Brno a já zas musela balit krabice. To víte, výzvy spojené s voláním divočiny se odmítají nesnadno. A tak jsem na fikanou otázku pana ředitele „Co ti brání přestěhovat se do Brna?“ nakonec překvapivě a bez rozmyslu odpověděla: „Myslím, že vůbec nic.“ 

A taky se učím od dětí. Učím a učím se. Třeba jak učit jinak. Jinak než máme naučeno. Mám ráda ty, kteří tuhle hru se mnou hrají smysluplně. A jsem vděčná těm, kteří mi ukazují cestu. Apollónskou cestu, na níž se kolektiv tmelí, myšlení trénuje a kreativita svobodně rozvíjí. Cestu, kterou jsem si kdysi dávno v oněch iluzích vysnila. 

S díky Všem, kteří přišli, aby mi otevřeli oči…

Pavlína