Evidence přečtených knih

Vizualizovat si přečtené knihy může mít několik výhod. Jde jen o to promyslet formu. Čtenářský strom? Vlak? Moře? Nebo na to chcete jít úplně jinak?

Asi nic nového. Za každou přečtenou knihu vyplní děti ve třídě „lístek o knize“. Ten může mít různý tvar i formát. U čtenářského stromu to může být LIST, u moře čtenářství např. RYBKA či MUŠLE, u čtenářského vlaku pak další VAGÓN atd. Máte-li třídu vyzdobenou tematicky, stačí jen přiložit dílek do skládačky. (Strom jsem fotila u Jiřinky Hrbáčové v Háji ve Slezsku, v zimě na něm měli vločky a zjara jim dokonce kvetl. Rybičky jsem tuším fotila v ZŠ TGM ve Studénce, ale jistá si nejsem a paní autorce se moc omlouvám. Pozná-li se, ráda ji tu zmíním.)

Další variantou záznamů jsou „odměny“ za přečtenou knihu. Tady se už ale zcela jistě pohybujeme v zóně vnější motivace. Onou odměnou může být například postup na mapě celotřídní hry. Nabízí se i hra „na sovu“. Za každou přečtenou knihu dostanou děti lístek. Na něj napíšou uzavřenou otázku pro tajemnou postavu. Hledáme její identitu. Odpovídá (většinou přes noc) jen ANO nebo NE. A společnými silami zjišťujeme, kdo to může být. Spisovatel? Literární postava? Ilustrátor? Nebo někdo jiný? Aktivita nabízí třídě společné téma, trénuje strategii kladení uzavřených otázek. Očekává, že děti budou pozorně sledovat otázky a odpovědi využívat k sestavení nových otázek (někdy se stane, že děti položí otázku, která už na plakátu je, tím ji vlastně promarní).

My jsme tak pracovali dvakrát. Poprvé děti odhalily osobnost Nicolase Wintona – to když jsme v 5. třídě končili 2. světovou válkou a chtěla jsem otevřít i téma, které učebnice nezmiňovala. Podruhé se tajemnou osobností stal Lukáš Hejlík. Když děti odhalily jeho identitu, přijel k nám do školy v rámci projektu Listování jako „živá odměna“.

V některých školách zavedli „knihovník“, strom, na který své přečtené knihy přidává celá škola. Každá třída má svou barvu a větev a děti se tak inspirují napříč třídami. Jinde k tomuto účelu slouží čtenářská nástěnka na frekventovaném místě školy. Na tu mohou své tipy na knihy přidávat také učitelé nebo rodiče. V Darkovičkách paní učitelky využily několikapatrové schodiště a zvrchu spustily pásky. Každá třída má svou a postupně je plní „knižními průvodkami“, tedy lístky o přečtených knihách. Vypadá to moc dobře i jako součást výzdoby školy.

Viděla jsem police s papírovými knihami, motýlky, vylétající z obrovské knihy, i zdánlivě obyčejný obrys knihy, který používali druháčci. Jak je vidět, kreativita opět nezná mezí a vypořádat se s tím může každý po svém. Důležité ale je nezapomínat na cíl. Na to, aby forma nezastínila obsah. Na to, že za tím vším je radost ze čtení, o kterou nám jde především…